Třetí den byl poněkud organizačně složitější a já si připadala jako ve filmech, kde někdo slíbí, že bude na dvou místech zároveň. Já nic takového neslíbila, chtěla jsem být s Katkou, ale člověk míní... Ráno jsem dostala e-mail, že mám čekat před vchodem na kamaráda a jeho rodinu, se kterými jsem měla domluvený sraz odpoledne na hobby veletrhu. Hledat v davu rodinu a tři děti může být poněkud složité. Zrovna se Lucas ptal tatínka, jak vypadá jeho kamarádka, jestli mi je šedesát a mám šedé vlasy, když jsem je zahlédla. Ve chvíli, kdy přemýšleli, jak je v tomto davu mohu najít, jsem za jejich zády řekla: Hello! :-) To se mi povedlo. :-) Uvedla jsem je na hobby veletrh, ukázala, kde nakupovat, kde jsou workshopy a mazala jsem na dortový veletrh. Byli trošku překvapení, jsou to echt vegani.
Dortový veletrh byl jednoduše úžasný! Ty boty na prvním obrázku jsou první boty s otevřenou špičkou, které se mi líbí. Bohužel (nebo bohudík, podle toho, jestli si hledíte módy nebo do peněženky) je to dort. :-). Tolik krásy po kupě jsem nikdy neviděla. No, nechám mluvit obrázky.
Fotek mám ještě mnohem víc, ale nakonec... tohle je přece článek se štítkem scrapbooking. Koupila jsem malý dáreček pro mou sestřenici a když jsme proběhly dortíky, vrátily jsme se společně na hobby veletrh. Najít kamaráda a jeho smečku nebyl problém. Navíc načasování vyšlo opět na jedničku. Ve chvíli, kdy se Lucas začal obávat, že je v tom obrovském prostoru nenajdu, jsem se zeptala: So, is everything ok?
Já jsem byla v tu chvíli ale už vyčerpaná a hladová. Moje snídaně sestávající se s croissantu a ovocného čaje mi příliš energie nedodala. Nejsem fotogenická, ale tuhle snídani za 200 korun prostě musíte vidět. Na image nekoukejte, následovala jsem žízeň a v hotelu nebyl fén. :-)
Kromě žízně a hladu jsem začala pořádně cítit krční páteř. Měla jsem batoh s věcmi na přespání u kamaráda na zádech, zrcadlovku na krku a kabelku přes rameno (dámská kabelka je taková KPZ, jen je na to jiný seznam než u skautů). Neúčastnila jsem se tedy již žádného workshopu, hlídala jsem kočárek a držela bundy. (Vůbec netuším, jak jsem se k tomu dostala, prostě něco z au-pair ve mě bude na pořád. Být nápomocná, při ruce. Kočárek byl obtěžkán bundami a neustále se převracel. Když mi jednou žuchnul, divil se kamarád, co dělám. Tak jsem mu oznámila, že JEMU spadl kočárek. :-D )
Kolem páté toho měly děti plné zuby (mléčné i ty druhé) a já se rozloučila s Katkou a Lucinkou a odjela jsem směr Leicester na návštěvu. Návštěva byla milá, příjemná, veganská večeře byla výtečná. Nejlepší bod programu byl ale druhý den a to setkání s jejich babičkou, která o mě s láskou pečovala za mého pobytu v Anglii. Neuvěřitelně čilá a milá Veronica.
Myslím, že to bylo naše poslední setkání. Znovu se do Anglie nechystám. O to víc jsem vděčná za to, že jsem mohla Veru potkat, obejmout a poděkovat znovu za všechno pohostinství.
Dál to vezmu svižně a rychle. Návštěva u rodiny s dětmi může být velmi pestrá a ta naše se odehrávala možná z jedné čtvrtiny na dětské pohotovosti. Mám vyjímečný zážitek. Kdo z vás může říct, že byl v Leicesteru v nemocnici na dětské pohotovosti? Proč navštěvovat památky a nákupní centra? Ach, ta nákupní centra. Tak ta zavírají v Anglii v sobotu ve 20:00. Tzn. pokud vlakem přijedete v sedm jako já zpět do Birminghamu, nestihnete pořádně nakoupit žádné dárečky a jste vesmíru vděční za Katie, která pořídila většinu sladkých dárečků během své exkurze v čokoládovně Cadbury.
Psát další článek o cestě zpátky už nebudu. Veškerý vtip i případnou poetiku jsem vyčerpala u článku č. 1. Proto napíšu pouze jeden veselý moment z letadla. Sedím takhle v letadle v Amsterdamu a čekám na start na lince Amsterdam-Praha. Vedle mě seděl usměvavý mladý Číňan, na kterém bylo vidět, že si moc chce povídat. Tak jsem se usmála, on se taky usmál a řekl: "Taky letíte do Prahy?" "Doufám," odpověděla jsem a smála jsem se ještě asi pět minut. Měla jsem silnou chuť dodat: "Ale možná vyskočím o zastávku dřív." Nechtěla jsem ho ale příliš trápit.
Tak a to je vše. Slib, že napíšu články do blogu, jsem splnila. Další velká cesta mě nečeká, takže příští článek bude zase opět tvořivý.
Žádné komentáře:
Okomentovat